Září 2013

Future..?

24. září 2013 v 22:12 | Gábi |  Mé články, úvahy..
Je docela smutné, když nevíte, co chcete dělat.
Já netuším, co od budoucnosti očekávám. Jsem na gymplu. Proč? Protože nevím co chci dělat, netuším.
Psychologie ? Pedagogika? Cestovní ruch ?
Nevím. Bojím se budoucnosti. Vždyť já už si za chvíli budu vybírat semináře k maturitě. o.O
Je to ale složitější. Myšlenka, že budu zaměřena na jeden obor.. myšlenka, že pak už vždy budu dělat to stejné. To mě opravdu děsí.
Strašně ráda bych měla jeden cíl/sen, za kterým bych si šla. Nějaký záchytný bod, abych věděla, za čím si jdu.
Ale když není..? -.-
Doufám, že se to nějak brzo dostaví. Jinak budu pravděpodobně odsouzena k výběru první vysoké školy, která mě trkne do nosu. :D -__-

Alívio Imediato

Again.

23. září 2013 v 21:33 | Gábi |  My diary..
Tak sakra, co mám udělat, abych zapomněla ?!
Už mě to nebaví. Nezvládám to. Nezvládám to bez něj, nezvládám to bez nás. A to už je to čtvrt roku. (3 měsíce, od takzvané "pauzy" {=rozchodu}) Strašně mi chybí. Sním o něm všude. Prostě to nejde.
Zajímalo by mě, jestli taky občas vzpomíná. Nebo je jen s tou ku*v*u, a já už jsem pro něj jen nic ..
Proč jsem do toho dala víc než on?
Nemám na to už. Fakt ne.
Proč pořád cítím, že jsem ještě neprohrála, i po tom všem?
Proč mám tolik otázek a žádné odpovědi?
Proč se to stalo, proč ona, proč to dopadlo takto, proč jsme nemohli být spolu napořád..?
A proč..proč byl tak dokonalý, i s těma chybama, co jsem na něm milovala..??

true! | via Tumblr

Tumblr Images and Quotes

Odpouštím, nezapomínám.

18. září 2013 v 23:15 | Gábi |  Aktuálně
Konečně. Konečně přišel tak dlouho očekávaný stav - stav odpuštění. Ne, nedala jsem se na křesťanství. Jen s největší pravděpodobností odpouštím dvoum osobám. Něco nejasného ? Áno, mně taktéž. Proto píši tento článek,abych si to i já sama trochu ujasnila. :D
C.Č.

(před)školní deprese

2. září 2013 v 17:26 | Gábi |  My diary..
(Před)školní deprese aneb vítejte v mé nynější náladě. Když už jsem se konečně dostala z předešlého vztahu, z toho, jak mě má "kamarádka" bodla do zad (obrazně řečeno) a taky z toho všeho humbuku kolem toho..a když už jsem myslela, že všechno půjde dobře, probrala jsem se, sundala růžové brýle z očí a uvědomila si, že začíná škola. Yep. Deset měsíců přede mnou (před námi). A všech těchto deset měsíců je naplněných čistým a bezkompromisním stereotypem. Však proč ne. Tento školní rok si na mě chce máma dohlídnout. Minulé pololetí jsem to flákala - ano, přiznávám to. Ale pokud mě to omluví.. našla jsem během té doby spoustu nových přátel, byla jsem zaláskovaná a taky jsem poznala ty, kteří jsou velice falešnými osobami. Tudíž mi ten půl roku "flákání" prospěl. :D:) Jenže, zpět k tématu. Máma chce, abych to toto pololetí dohnala. Bude mě zkoušet, všechno kontrolovat. Pravděpodobně ztrácím svou svobodu. -.- Chápu ji, ale až tak to hrotit nemusí. Mám svůj vlastní rozum a vím, že další váhání mi opravdu neprospěje, zvlášť teď ne, když jsem už v druháku (!!) a ani se nenaději - už budu stát v lesklých koktejlkách u maturity. Navíc, tento rok bude opravdu těžký. Vím to.. všechno jde do hloubšího prozkoumání - každý předmět. Jsem na gymnáziu, takže to fakt lehké nebude. Nadruhou stranu, budu chytřejší. Teda alespoň doufám. :D Snad líp pochopím svět, vše kolem něj a hlavně mi to pomůže zapomenout na všechny ostatní problémy.
Nu což, vzhůru do toho. Ať se vám daří ve škole. :)) Snad jste si užili první den. :) Good luck!